○ The blood runs, wrist, soft core,He was lucky ○

Hrob

4. listopadu 2015 v 20:51 | Victoria Autumn

Hrob


Hrob...ten starý hrob...zarostlý břečtanem a starým suchým mechcem...Na onom sterém...pustém hřbitově..Kam už noha nevkročí...po staletí..Starý...potemnělý..opuštěný..tichý..Pláče...Trpí...Umírá...
Nikdo o něm už dávno nemá ani tušení...Nikdo neví, že tam je... Nikdo neslyší jeho pláč...Nikdo necítí jeho bolest..v navlhlé půdě...pachuti krve...bolesti..a smrti...hnijí těla...mrtvých...Co trpěly...Zemřely v bolesti..a utrpení...Pro lásku...Těch co chtěli žít...býti štastny...Ale nebylo jim přáno...přišli o vše...Vysvobození? Ano konečně našli...svobodu....Odletěli se svými křídly...jako andělé do onoho prostoru...Odpoutali se..od tohoto..prohnilého světa...bolesti..a žalu...
Konečně začali žít...Konečně cítí...volnost...Dívají se na nás...A snaží se nás vést...Pomáhají nám...Vedou naši cestu...
Jsou našimi Anděli..malými světélky...na naší cestě...Nemusíme je vidět...Ale vždy tu s námi budou...Vždy nás budou sledovat..A snažit se nám pomoci..Nechtějí aby jsme dopadli jako oni..Snaží se nás držet...To, že nejsou ve fizických tělech...neznamená, že zemřeli..Žijí...oni žijí...Ale jinde..Mají jiné myšlení...jiná těla...Někteří je mohou vidět...bavit se s nimi...Komunikovat...Je možné míti "mrtvé" za kamarády? Je to možné...Může se to stát...Ted...Ted už to vím...
Jaký je to pocit? Mít za kamaráda...někoho bez hmotného těla? Zvláštní...Ale krásný...Především když už máš jen toho...Jaký je ten prostor? Nádherný...Překrásný...Co tam cítíš? Naprosté štěstí...volnost...pocit naprosté euforie..Neexistuje tam čas...ani bolest...Je to jako býti na piku...
Jednoho dne, ale ten hřbitov...a onen hrob...Našla osamnělá...a smutná dívka...Ucítila bolest a nářek onoho místa...Usedla k onomu hrobu...A najednou se rozplakala...Přesně věděla jak se ono místo cítí...Rozumněla mu...Cítilo se stejně jako ona...Pohlédla na onen hrob...A spatřila jeho...s tak nádherným úsměvem..vlasy barvy slunce...A krásnými oči...Stál tam ....díval se na ni... a stále se usmíval...Zahřálo ji u srdce...

Od té doby...měla alespon jeho...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 18:10 | Reagovat

Toto je veľmi pekný príbeh, ktorý sa dokonca hodí na toto dušičkové obdobie.. fakt super. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama